Po dlouhem premysleni jsem pochopil, proc ceska vlada jednala tak, jak jednala. Jde zrejme o to, ze po revoluci doma jste si zvykli byt vzdycky par kroku napred pred obcany, vzdycky jim nejakym vladnim cinem "otevirat prostor". Jenze v Americe je role Vlady chapana presne obracene: Vlada je chapana jenom jako pomocna, nouzova instituce, ktera jenom pomaha udrzovat Spolecnost ve stavu, ve kterem je uz od Prirody.
Pan Petr Gandalovic, Vaclav Havel, Vaclav Klaus, Karel Schwarzenberg a Mirek Topolanek
Vazeni cesti vladni cinitele,
vzhledem k tomu, ze se blizi otevreni Narodni Budovy v New Yorku pro verejnost, vzhledem k tomu, ze se otazkou Budovy jiz 17 let zabyvam, a proto, ze bohuzel byly okolnosti jejiho predani ceske vlade za $1 v roce 2001 v podani urednich cinitelu zamlzeny a prekrouceny, posilam tenhle dopis vam, novinarum a radovym obcanum.
Vzhledem k tomu, ze jej posilam 3 rozdilnym skupinam, je mozno jej pojimat v trojim stupni rozliseni -- precist si zakladni shrnuti, ktere je primo v textu teto zpravy; zbezne prehlednout prilozene clanky, ze kterych vyplyva, ze ono shrnuti je dobre podlozene; anebo dat clankum, co jejich jest, to jest, spolu s autorem sledovat roztodivne spolecenske deje, ke kterym doslo ve vztazich mezi Narodem a Statem, Spolecnosti a Vladou, a zamyslet se nad tim, co z nich pro nas Cechy vyplyva. Predpokladam, ze politikove udelaji to prvni; doufam, ze novinari pujdou dal a udelaji to druhe; a pevne verim, ze radovi obcane udelaji to treti.
Jak uz vim ze zkusenosti, jsou to radovi obcane, kteri maji nejvetsi tendenci se nad vecmi zamyslet, jit do hloubky a vyvozovat z nich zavazne zavery pro zivot. Politikove jsou prilis zaujati rolemi, ktere hraji, a novinari zase tim, jak o nich -- pod tlakem nemilosrdnych uzaverek -- urychlene referuji.
O PREDANI NARODNI BUDOVY V NEW YORKU
CESKE VLADE
Koncem 19. stoleti mely tzv. "Ceskoslovanske spolky americke" 2500 odbocek po celych USA. Podle vzoru jinych narodu si Cesi postavili v roce 1896 tzv. Narodni Budovu v New Yorku, a protoze tech spolku bylo tolik, davalo smysl spojit ke stavbe mistni spolky, radeji nez shanet jednotlivce dohromady.
Casem ale sit spolku neuveritelne zridla, nektere zchradly a zmizely, jine naopak docela dobre prosperuji, ale proste se schazeji nekde jinde; clenstvi ve Sdruzeni, ktere davalo smysl pred 100 lety, kdyz Budovu postavilo, si udrzuji jenom jako jakousi "clenskou prukazku", kterou nosi v penezence, ale casto na ni nemysli, jak je rok dlouhy.
V dobe totality, zejmena od roku 1968 nahoru, prisla do Ameriky rada Cechu, kteri rozhodne clenstvi ve spolcich nepotrebovali k tomu, aby si udrzovali svoje "narodni povedomi". To narodni povedomi v sobe proste meli, ba, protoze nikdy nezazili zadny cs. ci cesky stat, jehoz vladu by vnimali jako "svoji," vlastne jim ani nezbyvalo nez se vnimat jako NAROD, ne jako STAT.
A tak se stalo, ze kdekdo se snazil vymyslet nejaky zpusob, jak dosahnout jakesi "spolecenske transformace" -- tj. prejit od toho nestastneho Sdruzeni spolku, ktere uz Budovu jenom blokovalo, k nejake jine forme obcanske cinnosti, ktera by umoznila, aby se JEDINCI dali dohromady a uvedli Budovu znova do provozu.
Mezi temi, kdo se o to snazili, nachazime nejen mlade lidi, jako fotografa Bohumila "Boba" Krcila (jehoz vystava probehla loni v Praze) ci vytvarnika Petra Sise, ale i samotneho predsedu Sdruzeni spolku (!), dlouholeteho uspesneho newyorskeho architekta a stavare, Jana Pokorneho, kteremu je dnes pres 90.
Byl to tedy obecny trend, ktery dokonce predchazi revoluci doma a ve kterem se angazovali jak lide "zvenku", mimo Sdruzeni, tak i jeho nejvyssi cinitel.
Po revoluci nam sem ceska vlada ale privezla dalsi trend, ktery vlastne vychazel jenom z domaci PREDSTAVY o tom, "jake je to byt Cechem v zahranici". V tom trendu bylo vsechno najednou vzhuru nohama: spolky se staly jakymisi "poslednimi nositely vlastenectvi", no a protoze uz Budovu skoro nepouzivaji, je prece spravne a dobre, ba i obetave, aby ji "vlada prevzala a zachranila".
Tak aspon to bylo vysvetleno ceskym novinarum.
Z ruznych dokumentu, ba i clanku v novinach ale vyplyva, ze duvody k prevodu nebyly nijak vlastenecke, byly ryze pragmaticke.
Prevzeti Narodni Budovy vladou byl zrejme napad NEWYORSKYCH vladnich cinitelu, sami se k tomu v krajanskych novinach prihlasili.
Z vysvetleni, ktere sami verejne podavali, je jasne, ze jejich primou motivaci byla snaha najit prostor pro propagacni utvar MZV - Ceske centrum - a dalsi urady, jako konzulat a generalni konzulat. Nikde neni ani stopa po tom, ze by se v jejich hlavach -- ci hlavach jejich nadrizenych, u kterych pro to, aby Budovu prevzala vlada, jak se az chlubili, lobovali -- objevila myslenka na podporu vsemoznych projektu krajanu, jejichz spolecnym jmenovatelem byla "modernizace krajanske cinnosti a otevreni problemu Narodni Budovy verejnosti" a ktere by automaticky zajistily propagaci Ceske republice take.
Uz z toho, ze vubec nepocitali s tim, ze by takove snahy mohly mezi krajany vubec existovat; z toho, ze jejich nadrizeni -- aniz by predtim podporovali jakykoliv krajansky projekt -- jejich myslenku prijali; z toho, ze vladni cinitele, kdyz se krajane zacali proti tomuto zvlastnimu druhu "bratrske pomoci" ohrazovat, bagatelizovali, diskreditovali, az potapeli vsechny navrhy krajanu, vcetne standartniho, az banalniho, profesionalniho reseni, je zrejme, ze my Cesi mame nejaky velky problem se vztahem Naroda a Statu, Spolecnosti a Vlady.
Verim, ze zalezitost s Narodni Budovou nam dava, pri blizsim prozkoumani, dobrou prilezitost ten problem analyzovat -- a tim najit cestu k jeho reseni.
Cela transakce byla totiz obklopena radou faktickych, spolecenskych, az filozofickych zamlzeni a prekrouceni, na fakticke rovine az primych lzi, kterou uz svoji povahou k pochopeni toho problemu vedou -- protoze ukazuji na to, jakou roli Cesi vladnim cinitelum, i pres revoluci a demokracii, stale pripisuji.
O tom nakonec clanky jsou -- nejen o faktickych vecech, ktere uvadeji na pravou miru, ale hlavne prinaseji zamysleni nad tim, co o nas tato transakce vypovida, prinaseji jakousi "momentku" stavu narodne-statnich a spolecensko-vladnich vztahu v dobe skoro 20 let po revoluci.
Pro zacatek podavam jenom strucne
Fakticke srovnani cesty, kterou vlada sla, s tou, ktere se vyhnula -
na zaklade faktu, ze nebyla zadna objektivni krize, ani stavebni, ani financni, ktera by vladu nutila, aby Budovu prevzala.
* V roce 1999 mela krajanska organizace dve alternativy:
a) primo predat Budovu vlade,
b) najmout profesionalniho fund-raisera [shromazdovatele fondu] a s jeho pomoci a -- jak jsme doufali -- s pomoci manzelu Havlovych, ziskat do sbirkoveho vyboru lidi MIMO krajanskou organizaci, nejlepe slavne ceskoamericke (a slovenskoamericke?) osobnosti.
Ti by meli hlavni slovo v tom, co v Budove bude, krajanska organizace by k tomu jenom poskytla "pravni zastreseni".
Jmenovany fund-raiser, John Rocarek, nam byl k dispozici od zari 1999 a delku sbirky odhadoval na 1 a 1/2 roku.
* Krajansti a vladni cinitele se ale nechteli sveho oblibeneho planu vzdat, zacali veci lamat pres koleno, jeho nabidku hned na zacatku odstavili na vedlejsi kolej, nechali si ji pouze "do zalohy", a pak ji uspesne utloukli a zametli pod koberec. V podstate ji dodnes poradne nevysvetlili.
* Krajansti cinitele si vzali do hlavy, ze pry "smlouva obsahuje zaruku, podle ktere musi vlada Budovu do 1 roku opravit, nebo nam ji za $1 vratit". Nic takoveho samozrejme ve smlouve neni... (smlouva pouze zarucuje, ze by si mohli Budovu koupit zpatky za urcitych okolnosti - ktere ale ani nevznikly - "pouze za cenu opravy").
* Tomuhle strasnemu nesmyslu opravdu uverili -- dokonce jej bohuzel namluvili ceskym novinarum. A vlada tomu jenom tise, mlcky prihlizela...
* Transakci ale musel podle zakona posoudit newyorsky soud. Tady vznikla dalsi prima lez -- pry vec uvazla u soudu "kvuli odpurcum prevodu"... Tohle novinarum take namluvili.
* Zdrzeni melo uplne jiny duvod: 7. zari 2000 -- shodou okolnosti zrovna v den, kdy byl v Narodni Budove Vaclav Havel a kdy mu tam pokladni rekla "s radosti predavame Budovu Ceske republice" -- podepsala statni zastupkyne z tzv. Uradu pro dobrocinne organizace [Charities Bureau] dopis, ve kterem vyjadrovala namitky proti smlouve.
* Protoze pravnici nechteli riskovat u zadosti - ktera uz sama o sobe mela pofiderni zaklad - jeste navic odpor statni zastupkyne u soudu, dlouho s ni jednali, aby dostali alespon neutralni stanovisko.
* Toto neutralni stanovisko dostali 14. cervna 2001 -- a hned s nim zatepla bezeli k soudu, datum na zadosti o povoleni prevodu je 18. cervna 2001.
* Soudce si pozval 9. cervence 2001 obe strany (az POTE, co statni zastupkyne vyjadrila namitky proti smlouve, jsme proti pripravovane zadosti podali stiznost) a rozhodnuti mel hotove 29. listopadu 2001.
* Jaky podali pravnici DUVOD k prevodu...? To je tak zajimave, ze zde budu sobecky a necham si to pro sebe -- nezatajuji jej ale v clancich, ktere rozesilam.
* 7. prosince 2001 prevzala Budovu ceska vlada (osobne jsem podal odvolani, ale to uz dalsi vyvoj nijak neovlivnilo).
* Na rijen 2002 mela vlada naplanovany konkurs na stavebni firmu, ale zadnou firmu si nevybrala. Nasla ji v lednu 2003 a v breznu 2003 zacaly pripravne prace k rekonstrukci.
* Rekonstrukce se ale zacala podivne protahovat a take prodrazovat proti planu. Mam o tom primy doklad od vladnich cinitelu. V listopadu 2004 jsem se shodou okolnosti setkal s 3-clennou komisi z MZV, ktera prijela zjistovat, co se deje. Jeji vedouci se mi ustarane sveril, ze cena opravy uz je odhadovana na 27 milionu USD.
* I me tohle uprimne prekvapilo, protoze podle smlouvy vlada slibovala pouze 7,3 milionu USD... Protoze cela vec je prikladem celkove spatne vladni politiky, byt slo o soukromy rozhovor, uvedu, co mi na muj udiv rekl: "Ano, to bylo NEDOROZUMENI, tim byla myslena jenom cena mista pro spolky." [1 patro]
* Ono misto pro spolky bylo otevreno v kvetnu 2005 a TIM -- na rozdil od fantasknich predstav, ktere (i hlasujici!) krajansti cinitele o smlouve meli -- vlada vlastne splnila CELOU smlouvu! Po "zajisteni legalne obyvatelneho prostoru" pro spolky je uz smlouva velmi vagni a zadny jasny a zavazny termin dokonceni opravy CELE Budovy neobsahuje.
* Nicmene, otevreni Budovy pro verejnost uz se zrejme opravdu blizi, podle mych udaju k nemu ma dojit v nejblizsi dobe. Cena opravy je nyni odhadovana nejmene na 40 milionu USD.
* Nyni si srovnejme tu krkolomnou cestu, kterou se vladne-krajansky establishment vydal, s tou druhou cestou, ktere se metodicky vyhnuli:
-- vzhledem k tomu, ze John Rocarek, fund-raiser, nam byl k dispozici v zari 1999 a vzhledem k tomu, ze delku sbirky odhadoval na 1 a 1/2 roku, mohli jsme s ni byt v breznu 2001 hotovi.
-- V breznu 2001 mohla zacit rekonstrukce, na kterou se predseda krajanske organizace, Jan Pokorny, velmi uspesny architekt s asi 50-letou newyorskou zkusenosti, cela leta velmi tesil, jejiz cenu tehdy odhadoval na 10 milionu USD a delku na pouhych 1 a 1/4 roku. (Jak ho znam, pravdepodobne by zacal s opravou jeste drive, nez by sbirka skoncila...)
V te dobe propagatori transakce jeste ani nemeli razitko od Uradu pro dobrocinne organizace, ze "nema namitek", natoz aby podali zadost soudu, natoz aby meli soudni povoleni, natoz aby meli vybranou stavebni firmu...
... to vsechno bychom pri normalnim, OBCANSKEM reseni vubec nepotrebovali (i co se tyce technicke stranky veci -- pan Pokorny mel davno vybranou velkou stavebni firmu BOVIS).
I kdyby se oprava pod odbornym vedenim pana Pokorneho HODNE protahla, Budova mohla byt v breznu 2003 otevrena.
Vazeni politikove,
po dlouhem premysleni jsem pochopil, proc ceska vlada jednala tak, jak jednala. Jde zrejme o to, ze po revoluci doma jste si zvykli byt vzdycky par kroku napred pred obcany, vzdycky jim nejakym vladnim cinem "otevirat prostor".
Jenze v Americe je role Vlady chapana presne obracene: Vlada je chapana jenom jako pomocna, nouzova instituce, ktera jenom pomaha udrzovat Spolecnost ve stavu, ve kterem je uz od Prirody.
Berte, prosim, toto jako posledni zadost o to, abyste takovou pomocnou roli take zaujali, a tim tu revoluci dokoncili -- protoze jinak nam nezbyde nez naplnit program, ke kteremu cela ta fraska s Narodni Budovou logicky dochazi. Je to program, ktery po vlade vubec nic nechce, nezada jeji vymenu ani odchod, naopak se snazi na ni maximalne zapomenout, jako kdyby ani neexistovala -- a vratit se k prirozene obcanske spolupraci, ktera vladu vlastne predchazi.
Da se shrnout jednoduchou vetou:
DEKUJEME, ODCHAZIME !